pondělí 13. února 2017

Jeníček, Jiříček, Petříček

Z útrob se jí rozléval spalující chlad. Nikdy nemyslela, že je možné tyhle dva pocity zažívat zároveň. Ještě jednou očima přelétla lékařskou zprávu, která definitivně potvrzovala to, co vždycky intuitivně věděla.
Neplodná. Sterilní. Infertilní. A přesto občas dost infantilní, ale to už se ve zprávě nepsalo.
Bylo to jako neviditelný cejch vypálený do těla.

Copak ty nechceš miminko?
Tobě netikají hodiny? Víš přece, že po třicítce už je pozdě!
Dej si pozor, ti dobří už jsou přebraní.
Neváhej, některé věci by se neměli odkládat.
Těhotenství v pozdním věku nese mnohem větší zdravotní rizika.

Měla chuť si tu zprávu poskládat do peněženky a vztekle s ní lidem zamávat před očima pokaždé, když se na něco takového zeptají. Nějak všem sdělit, že bezdětnost není něco, na co se stojí fronty v supermarketu, a nebýt přitom podrážděná, zlomená, nebo agresivní. Vysvětlit, že ta zaslepená ambicióznost a přepracovanost není příčinou, ale důsledkem.
Že není schopná si s nikým začít vážný vztah, protože neví, jak tohle téma načít. Že ač si říkají, co chtějí, všichni chlapi, kteří se jí kdy zamotali do života, se nakonec vytasí s tím, že by chtěli dítě. Že ona jim ho dát nemůže.
Že se nechce dostat do situace u nedělního poobědového turka, rozpustného nescafé, kávy z plastové kapsle a mramorové, tvarohové, třené bábovky a vyhýbat se vyčítavému pohledu potenciální tchýně, která se snaží zpracovat, že její Jeníček, Jiříček, Petříček jí nikdy nedá vnoučátka.
Rozhodně ne s tou přemoudřelou intelektuálkou odkudsi z města, která s ním přijede jednou za sto let, odmítá jíst řízky, roštěnky, sekanou, protože je vegetariánka, odmítá rajskou, svíčkovou, koprovku, protože nejí lepek, nikdy neochutná Jeníčkovu, Jiříčkovu, Petříčkovu oblíbenou buchtu, protože nejí cukr.
No jo, proto je asi tak zahořklá. Proto se na všechno dívá tak kysele.
Jenže jak člověku, který naplňuje pravdivostní hodnotu pořekadla o tom, že láska prochází žaludkem, vysvětlit, že tyhle věci fungují jako spouštěče nekonečného kolotoče přejídání a hladovění, sebenenávisti a pocitu uspokojení? Že tenhle kolotoč je jen přestupní stanice k nezkrotitelné úzkosti z toho, že to místo pod srdcem nikdy ničím jiným než jídlem nezaplní?
Jí, která odchovala Jeníčka, Jiříčka, Petříčka.
Jí, co vaří nejlepší svíčkovou, rajskou, koprovku.
Jí, která peče nejlepší mramorovou, tvarohovou, třenou bábovku na světě.
Jeníčku, Jiříčku, Petříčku, nechceš si to rozmyslet?
Jeníčku, Jiříčku, Petříčku, opravdu myslíš, že tohle je slečna pro tebe?
Jeníčku, Jiříčku, Petříčku, maminka má pravdu. Všechny maminky mají pravdu, jenže to ona nikdy nepozná. Protože ona maminka nikdy nebude.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za přídání komentáře. :)